Otázka, kterou často klademe dětem a na kterou možná málokdy čekáme pravdivou odpověď. Buďme upřímní…, co vlastně chceme slyšet?

„Ano, těším!“ 

Možná očekáváme, že se těší na kamarády, na paní učitelku, na nové zážitky. Že jsou plní energie a nadšení.

A co když se netěší?

Možná nás jejich odpověď znejistí. Možná máme potřebu je uklidnit, povzbudit nebo přesvědčit, že ve škole přece bude dobře.

Co kdybychom to zkusili jinak a jejich odpověď jen přijali?

„Hmm… přemýšlím, čím to, že se netěšíš?“

A jak to doopravdy máme MY dospělí? 

Těšíte se do školy?

Co se ve vás objeví, když se naladíte na začátek září? Jaký pocit ve vás převládá?

Je to těšení…, zvědavost…, radost ze setkání s kolegy a dětmi?

Nebo je to únava…, napětí…, obavy z toho, co všechno vás čeká a nejistota z toho, jaké to bude?

Ať je vaše odpověď jakákoli, nemusíte ji měnit. Možná je ale dobré ji slyšet.

Někdy se může stát, že svou práci máme stále rádi, jen některé okolnosti nám nevyhovují. S některými kolegy je nám dobře a v některých vztazích nám to dlouhodobě nefunguje. Někdy chceme dávat dětem to nejlepší, ale sami jedeme z posledních sil…

A právě začátek školního roku může být příležitostí zastavit se dřív, než se vše znovu rozběhne.

Zkuste se zeptat sami sebe:

• Co se ve mně aktuálně odehrává?
• Jaké pocity ve mně převládají?
• Jaké potřeby jsou za nimi skryté?
• Co potřebuji jinak, aby mi letos ve škole bylo lépe?
• A co pro to mohu udělat já? 
• S čím mohu začít?

Možná je to jen jedna malá změna. Možná jeden rozhovor. Jedno nastavení hranic. Jedno „ne“ vyslovené ve správnou chvíli. Jedno „potřebuji s tím pomoct“…

Když se ptáme dětí, jak se ve škole mají, stojí zato položit stejnou otázku i sami sobě. A naslouchat odpovědi, která se někde z nitra vynoří.

Těšíte se do školy?

A pokud vaše odpověď není jednoznačné „ano“, možná není potřeba hledat důvod, proč byste se těšit měli. 

Možná stačí začít zjišťovat “Co by se mělo změnit, abyste se těšit začali?”