Poskytování zpětné vazby

„Oooh, ten smrděl, viď?… A řekneme mu to?… Asi raději ne, to se neříká.“ Taky to znáte? Je možné, že toto se nám někdy stalo všem. A balancování mezi „říct či neříct“, většinou končí, radši neříct.

Toto téma jsme řešili, jako modelovou situaci, se studenty v rámci „Koučování do škol“ a přijímání zpětné vazby. Nápady studentů středního odborného učiliště byly různé.

Nakonec ale dospěli k tomu, že záleží na tom :

• KDO Vám to řekne,
• JAK Vám to řekne a
• KDE Vám to řekne.

PROTOŽE

• Když to bude kámoš, řekne mi to někde venku, kde budeme jen my dva, tak se nad tím zamyslím.
• Když mi to řekne někdo, koho nemám rád také venku, kde budeme jen my dva, tak mu odseknu a nebudu mu to věřit.
• Když mi to řekne kdokoliv před holkou, ve třídě, nebo před kámošema, fakt mě nase..

Problémem je, že většina lidí, kteří nám příliš nevoní, o tom ani třeba neví. Zažila jsem již několikrát lidi, kteří měli propocené koláče na košili, byli cítit až do druhé místnosti a když jsem se zmínila: „No to jsem se tedy zapotila…“ a použila deodorant, odpovědí mi bylo: „Fakt? To já vůbec ne a tohle během dne nepoužívám, jen ráno před odchodem.“

Hledala jsem adekvátní způsob, jak to umět říct.

Nejdříve jsem to zkoušela přímou formou: „Víš, že jen opravdový přítel ti řekne do očí i věci, které jsou nepříjemné a které úplně nechceš slyšet.“

Pak jsem to zkoušela přes známou: „Ahoj, vy se znáte lépe, nechceš mu (jí) to nějak taktně naznačit?“
Odpovědí mi bylo většinou: „Ne, co si o mě pomyslí? Může mu (jí) to říci kdokoliv, tak proč zrovna já?“

A co se mi nakonec osvědčilo?

Jak na to, když potřebujeme sdělit něco, co nám není příjemné?

• Buďte upřímní. Mluvte o sobě, jak to vnímáte ze svého úhlu pohledu.
• Buďte věcní. Popisujte situaci bez emočního zabarvení. Mluvte o faktech.
• Nevytvářejte si domněnky, zajímejte se o druhého a jeho příběh. Souvislosti, které se někdy dozvíme, nás mohou překvapit.
• Nabídněte pomoc při hledání řešení. Přizvěte ke spolupráci.

A jak sdělujete tyto nepříjemné zpětné vazby vy?